SOUČASTNÁ SITUACE
Dobrý den Vám všem, kdo si našel chvilku a přečetl si, co mám na srdci a co mě momentálně trápí. Touto cestou Vás nechávám nahlédnout do mé duše.
Ten čas, tak rychle utekl. Pamatuji si jako by to bylo dnes. Vzpomínám, jaké to bylo, když jsem mohl běhat, jezdit na kole a hrát fyzicky společenské hry na příklad...A když přišla ta chvilka, kdy se mi v okamžiku změní úplně život a neměl jsem tušení, co vše obnáší, když je člověk invalidní a ocitne se na invalidním vozíku. Asi by se už po takovém čase dalo smířit se vším co mi život nadělí za překážky. Ale když sleduji a vnímám zdravého člověka, který svojí nedbalostí se může ocitnout do stejné situace jako jsem já. Nebo nedej Bože, aby díky cizímu zavinění přišel někdo o svůj život. To je něco, co nedokážu popsat co v té chvíli cítím za bolest a smutek, ač se může jednat o úplně cizího člověka. Asi tím, jak stárnu, tak jsem více citlivý, když se někde projeví zlo. Jsme přece na této planetě nějaký čas a na konec nás všechny zastihne smrt. Proto mi je špatně, když se dějí události, kde lidé zbytečně umírají. A nejhorší na tom všem je, že si neumíme navzájem pomáhat a vycházet vstříc. Tyto věci jsou nám už cizí a naopak sledujeme katastrofické události, které se na světě dějí. Já se snažím i přes mé omezení a v bolestech i tak pomoci někomu, kdo je třeba na tom ještě hůř než jsem já.A opravdu, stává se mi občas, že někdo pomůže mě, bez toho, že by něco za pomoc očekával. Ale jsou mezi námi takový lidé, kteří mají potěšení, když někomu ublíží, nebo když ničí cizí majetek a chová se k přírodě jako dobytek.V takovém případě, se snažím takovým situacím vyhýbat, pokud to jde.Ono toho neštěstí a zla je na světě dost a tak není rozumné se ještě k takovým přidat. Za tu celou dobu, co jsem upoutaný na invalidním vozíku, jsem viděl a slyšel dost špatných událostí. A asi, jak stárnu, tak jsem více citlivý a uvnitř mě to úplně drásá. A když musíš tomu všemu čelit, tak se cítím úplně vyčerpaný, bez nálady atd...
A jinak mě trápí momentálně, že si nemohu nic do přát a musím se ohlížet na ceny potravin atd... A i když se to může někomu zdát, že invalidé postižení se mají po finanční stránce dobře, tak je spousta, kteří žijí na hranici chudoby.
Snažil jsem se oslovit a požádat spoustu osob, zda mi mohou finančně pomoci, tak takový lidé, kteří se topí do slova v miliardách, tak takový člověk není schopen mi pomoci a to mě opravdu hlava nebere. Snažil jsem se dostat do média a oslovit celý národ, tak to se mi nepodařilo. Byl bych opravdu moc vděčný a spokojenější, kdybych nemusel neustále každý měsíc řešit finance.Co mohu a co ne. V tomto případě bych byl opravdu šťastný, kdyby si člověk zámožný udělal chvilku čas a nahlédl na mé webové stránky, kde mám veškeré události popsané. A bylo by to štěstí, kdyby tohoto článku se pozastavil zámožný člověk a nabídl by mi pomoc. To by bylo, jako vyhrát ve sportce na příklad...ale spíše si bude každý myslet asi, že jsem naivní, že by mi byl bohatý člověk nápomocný ve všem co nutně potřebuji a co stále musím řešit. Už jsem tímto všem hrozně unavený a otrávený, když se snažím požádat, poprosit o pomoc člověka, který má své starosti. Tak pokud by se někdo našel a chtěl mi pomoci, tak budu šťastný. Protože, řešit finance, zdravotní komplikace, bolesti do toho. To jsem opravdu jak duševně, tak tělesně šíleně vyčerpaný. Tak budu trpělivě čekat, zda se mi opravdu někdo ozve a napíše, že je ochotný pomoci.
Děkuji Vám všem, že jste se po zastavili nad mým článkem, kde upřímně popisuji součastnou situaci. Ono opravdu už stačí, když musím požádat někoho v obchodě, aby mi třeba něco podal, když je výloha vysoká a já tam nedosáhnu. Už tak se cítím, že jsem jak pro společnost, tak pro stát, jen překážkou a zdravý lidé, kteří chodí do zaměstnání, tak se cítím hrozně, protože díky pracujícím, mohu pobírat invalidní důchod.
Děkuji Vám všem a přeji s celého srdce všem hodně zdraví.